Březnové uchopení přírodních živlů a přivítání jara9.4.2017

Když zavítáte do pavilonu F a projdete se kolem družiny Sluníček, zasvítí na vás mozaika rukou uchopujících 4 tvořivé přírodní síly – oheň, vzduch, vodu a zemi. Výtvarná mozaika 4 živlů je výsledkem naší měsíční projektové činnosti, v níž se odráží snaha uchopit a pochopit tvořivou prasílu Země a jejích přírodních zákonitostí, které jsou příčinou veškerého života na Zemi, a tudíž i naší přirozenou a neoddělitelnou součástí.

Aby mohl výsledný obraz živlového uchopení vzniknout, museli jsme nejdříve pochopit podstatu každého živlu zvlášť, prozkoumat jej ze všech stran, prožít si a procítit jeho působení. Každý březnový týden se stal jedním pomyslným kamínkem konkrétního živlu a my si v rámci něj praktickou, pohybovou, relaxační, herní, kreativní i poznávací činností dotvářeli jeho konkrétní obraz do celistvé mozaiky. Zamýšleli jsme se nad tím, kde a v jaké formě se daný živel v přírodě vyskytuje, jak se projevuje, čím je nám užitečný. Společně jsme si odpovídali na otázky, co nám dává, co naopak bere. Uměleckou inspirací a propojením s živlem se nám stala literatura i hudba. V relaxačních a pohybových aktivitách jsme vnímali jeho působení na sobě a svém těle. V rámci poznávání živlů a jejich fungování jsme zabrousili i do oborů přírodních věd, když jsme si na jednoduchých praktických pokusech, didaktických schématech a animovaných ukázkách vysvětlovali, jak fungují principy působení konkrétního živlu v přírodě.

První kamínek ohnivého živlu nás zavedl k mýtickým příběhům prvotního vzniku a setkání člověka s ohněm, uvědomili si jeho důležitou funkci pro život a historický vývoj lidstva, zamysleli se, čím je pro nás oheň užitečný dnes a také, na co si při zacházení s ním musíme dávat pozor. Symbolickou podstatu ohně jako daru poznání, lidské tvořivosti a odvahy jsme poodhalili v příběhu z řecké mytologie „O Prométheovi“, ten se nám zároveň stal inspirací k prvnímu výtvarnému obrázku „Uchopení ohně“. S muzikoterapeutickými hudebními nástroji jsme se pokoušeli utvořit zvuky ohně, rozehřívali jsme náš vnitřní oheň, abychom pak sami, na chvilku splynuli se svou ohnivou podstatou napodobováním plamínkových pohybů. Pomocí tření nafukovacího balónku vlněným šálkem jsme vytvářeli statickou elektřinu a sledovali její reakci se solí a pepřem, s velkým nadšením se setkal pokus tvorby plynu oxidu uhličitého v sopce s následným vychrlením lávy v podobě růžové pěny.

Druhým mozaikovým kamínkem se nám stalo poznávání živlu vzduchu, zajímalo nás, jak            a kdy vznikl na Zemi vzduch k dýchání, co to vlastně vzduch je a čím je tvořen. Zamýšleli jsme se také nad tím, proč je obloha modrá, jak vzniká vítr a čím je člověku prospěšný. Pro výtvarný obrázek jsme se inspirovali indiánským příběhem „O spoutání větru“ a pohybově jsme se vzduchem splynuli ve cvičení pohybů ptáka ibise a napodobováním pohybů stromů ve větru. Že vzduch je potřebný také k hoření jsme zjistili, když jsme uzavřeli víčko sklenice s hořící svíčkou a viděli, že plamínek postupně uhasl. Jakou silou působí tlak vzduchu a že je za určitých podmínek silnější než tlak vody jsme se přesvědčili, když jsme sklenici s vodou přikryli papírem, přetočili ji dnem vzhůru a voda se nevylila! Sílu dechu jsme si porovnali v dechových soutěžích s nafukovacími a pinpongovými balónky a provětrali jsme také nově zakoupený psychomotorický padák při hrách zaměřených na spolupráci, společný cvičební pohyb a soutěže družstev s kutálejícím se balónkem v padáku.

Třetím kamínkem, který jsme zasadili do naší mozaiky živlů, byl živel vodní. Zopakovali jsme si základní poznatky o vodě a její nezbytnosti pro život a oživili si, kde všude a v jakém skupenství se vyskytuje. V příběhu o kapičce jsme sledovali cestu vody z její domovské studánky do řeky, ze které se dostala do domácnosti a poté vyčištěná zpět do řeky a do moře, kde se odpařila a spolu s dalšími kapičkami vytvořila mrak, z něhož se v podobě deště dostala zase zpět domů do své studánky. Koloběh vody jsme si výtvarně zpracovali na družinové nástěnce v rámci světového dne vody 22.3. a hudebně jej ztvárnili v příběhu o proměňujícím se pramínku se zapojením muzikoterapeutických hudebních nástrojů.

Jak se pohybuje voda jsme si zkusili na vlastní kůži v relaxačním cvičení, když jsme s pomocí svých těl vytvářeli vlny, přílivy a proudy vody. Vodu ve spojení s našimi emocemi jsme nechali volně působit při imaginativním uvolňování částí našich těl a prožívání tohoto procesu všemi smysly. O tom, že voda je tekutina opravdu zázračná a v mnohém ještě dostatečně vědecky neprozkoumaná, jsme se přesvědčili v dokumentu o zázračných vlastnostech vody a její „paměti“. Voda svou vnitřní strukturou reaguje na to, jaké druhy podnětů k ní vysíláme. Výzkumem těchto zajímavých projevů vody se dlouhodobě zabýval japonský vědec Masaru Emoto, který laboratorně zkoumal zmrzlé krystaly vody vystavené v kapalné formě různým druhům podnětů. Neharmonické se projevily chaotickou a nevzhlednou strukturou krystalů, podněty s harmonickou vibrací naopak formovaly krystaly s krásnou geometricky pravidelnou stavbou. Když si spojíme fakt, že celá planeta i lidské tělo je tvořeno ze 70 % vodou, je určitě nad čím se zamýšlet…

Posledním kamínkem, který spojil všechny živly a dotvořil tak výsledný obraz celé mozaiky života, byl živel země a příběh jejího stvoření. Velký příběh o vzniku Země nám nastínil představu o počátku vesmíru, vzniku hvězd i naší planety Země, která se vyloupla ze tmy a v individuálním výtvarném pojetí obživla v našich rukou. Vědomou chůzí jsme se propojovali s Matkou Zemí, obrozovali své životní síly a jednoduchými cviky těla posilovali svou důvěru k Zemi i sobě. Přírodní procesy a životadárné cykly Země jsme měli možnost uctít starodávným obřadem k ukončení zimy, který se tradičně slavil v předvelikonočním období. Každý si vyrobil hlavu Smrtky – Morany, do tohoto symbolu zimy a jejího zániku jsme promítli vše, co nás tíží a co chceme poslat s odcházející zimou po vodě pryč. S tradičními lidovými popěvky a za doprovodu hudebních nástrojů jsme poslali své Morany po řece Bečvě, rozloučili se se zimou a přivítali jarní síly obnovy a života. Následně jsme mohli zasadit do hlíny v květináčcích z PET lahví jarní semínka a v souvislosti s tím si vysvětlit, ukázat a pozorovat podmínky a fáze jejich růstu. Do velikonočního květináče, který se v příštích dnech, pokud se o něj budeme dobře starat, zazelená, zapíchneme vlastnoručně vyrobené a nazdobené zápichy v podobě květinek, ptáčků a vajíček, k nim pak přidáme svůj nalezený kamínek pro štěstí s namalovaným jarním ornamentem a iniciálou našeho jména. Hotový květináč, který si na velikonoce odneseme domů, bude krásnou vzpomínkou na společné tvoření a symbolem přicházejícího jara, které jsme si přinesli do našich domovů.

Jana Kliková

 

 

 

 

Výběr z fotogalerie - zobrazit celou fotogalerii

Zajímavé odkazy

Logo základní školy Pod Skalkou v Rožnově pod Radhoštěm, Podskalio Škola