Tři dny dlouhý třídní výlet17.6.2017

Tak jsme zase jednou pošetřili sluch našich kolegyní a odvezli jsme s sebou na třídenní třídní výlet tři třídy decibelů. Třídní učitelé Tolar, Sedlák a Janošek si odvezené decibely rozdělili následovně 9.A – 30% decibelů, 9.B – 30% decibelů a 7.A – 30% decibelů + Jakub B. se svým hlasem – 10% decibelů. Přepočteno na žáky opustilo ZŠ Pod Skalkou 51 žáků.

Odjíždělo se v pondělí v 8 hodin z Rožnova vlakem a dostavili se všichni, kromě Jakuba S., kterého zastavilo nedělní zranění ruky na kole a lékař na pohotovosti. Ve Valašském Meziříčí jsme byli na třetím nástupišti a měli trochu času. Normálně bychom si mohli sednout a odpočívat, ale to by nesměly holky z 9.B nastupovat do každého vlaku, který zastavil. Nejdřív chtěla jet Terka O. na Vsetín osobákem a potom dokonce Nikola G. do Hranic rychlíkem. Naštěstí za nimi moc dětí nenastupovalo, tak jsme je vždy před odjezdem ze špatného vlaku vytlačili (očima). My měli namířeno na Vsetín a do Horní Lidče rychlíkem. Potom jsme přestoupili ještě na vláček do Valašských Klobouk a už jsme byli v rodišti našeho kolegy pana učitele Ptáčka. Ten nám taky doporučil tu krásnou cestu kolem rybníků (dlouhou asi 3,5 km). Cesta vedla do kopce k boudě Na Stráži, kde se chtěli ubytovat všichni deváťáci a někteří by se spokojili i s přístodolkem, jen aby nemuseli už táhnout tu těžkou batožinu. Naštěstí jsme měli Jirku s perfektní mapou na mobilu a ten nám řekl, že je to už jen 700 metrů a tak jsme ho vyslali do čela. Zabloudili jsme na prvním rozcestí a těžce nabyté výškové metry jsme ztratili velmi rychle. Drobná zkratka v prudkém travnatém svahu to napravila a po několika stech metrech jsme dobyli vrchol Královec s rozhlednou a to i s našimi batohy a cestovními kufříky na kolečkách. Na rozhledně nás už čekali hasiči. Jak o nás mohli vědět? Nacvičovali snášení zraněného z horní plošiny rozhledny a my potřebovali vynést spíš nahoru.  Byli z nás celkem překvapení, čekali klid a ony se objevily decibely a nebylo jich málo. Je ale fakt, že zpočátku u rozhledny nikomu do řeči moc nebylo, chyběl dech. Krásné výhledy nám byly odměnou. Z výšky 655 m. n. m. jsme sestoupali do výšky 638 m. n. m. do střediska Královec, kde nás čekaly pěkné bungalovy. Ubytovávání bylo dramatické, protože chata Jiřinka pro 7 osob nebyla v kurzu, přenesená postel to vyřešila. Následoval oběd a cesta dolů, dalších 3,5 km a Penny Market. Potom nám pan učitel Ptáček domluvil prohlídku historické budovy radnice u pana místostarosty. Ten to vzal novátorsky a tak jsme si prožili zastupitelstvo a svatební obřad nanečisto. Taky přidal něco k historii „Klobůk“. Za zmínku stojí, že Dominik H. jako „zvolený“ starosta navrhl zastupitelům odklonit 10 „mega“ na svůj účet. Taky svatební obřad měl zajímavý prvek a překvapil pana místostarostu, který v „Klobůkách“ uzavřel první registrované partnerství. Následně převzal vedení pan učitel Tolar a kromě toho, že si popovídal s místními v prvním místním pohostinství, jsme ho zbavili vedení, protože ho žízeň vedla špatným směrem. Pan učitel Ptáček nám domluvil také „Kosenku“ - organizace Českého svazu ochránců přírody se zájmem o ochranu přírody a životního prostředí. Posláním organizace KOSENKA je ochrana a obnova přírody, krajiny, životního prostředí a kulturního dědictví, environmentální výchova, poradenství a podpora trvale udržitelného života regionu jižního Valašska. Zajímavý je především větší starý dřevěný statek v centru města, kde Kosenka sídlí. Každého zaujalo něco jiného, někdo obhlédl interiér dřevěnici, jiný kosy ve stodole. Vláďovi se líbila kadibudka, v níž ho kamarádi pro jeho dobro uzavřeli. Asi chtěli, aby procítil tamní atmosféru, ale Vláďa po chvíli přestal kadibudku obdivovat a chtěl z ní ven a protože to nešlo předem, tak vzadu vyrazil dvě desky a nohu už měl venku, když si ho všimli učitelé a vysvobodili ho. Stačil mezitím zničit taky ptačí budku. Na cestě zpět jsme navštívili opět Penny. Mara H. a Terka O. udělali zásoby jako na K2. a to nás čekal výstup  pouze na Královec. Mara H. potřeboval ještě nutně koupit bedničky na cestu do kopce v blízké elektro prodejně, to mu bylo ale zamítnuto. Bez hudby z mobilů pouštěné z bedniček se vůbec dnešní mládež při cestě lesem neobejde. To bylo pro nás nové zjištění. No a ty anglické texty už nebudeme rodičům raději ani překládat, že Tadeáši a Matyáši. Aby to nebylo tak jednoduché, tak se přihnala bouřka a já musel v tom šeru fotit s bleskem a protože se někteří bouřky a blesků bojí, tak se hodně vylekali. Večerní volno a skvělá večeře a (ne)dostatek spánku byl odměnou za perný první den.

Druhý den se odpočívalo. Tady bych chtěl dát malou poznámku a všechny upozornit, že je tato práce svým popisem zbytečně rozsáhlá, ale bylo to přání třídy 7.A – má toho být prý hodně, abychom to ve škole v hodině dlouho četli. Takže druhý den dopoledne jsme se rozhýbali po předešlém turistickém dni a dopoledne jsme trávili lenošením, malováním obličejů chlapců a dívek, volejbalem a nohejbalem. Po obědě jsme vyrazili do Brumova na koupaliště. Byli jsme letos první skupina, která koupaliště navštívila. Pustili nám i skluzavku a po troše drkotání zubů se ve vodě dalo vydržet. Slunce svítilo a tak se hrál na špičkovém hřišti plážový volejbal. V přátelském utkání byli zase nejlepší učitelé. Marika si spletla sprchu a Luky K. ji osprchoval pískem. Asi to nebylo ono, ale Marika byla spokojená. Terezky O. se Natka v trávě držela jako klíště a tak jsme ji jedno taky rovnou vytáhli. Pokud by se mělo hodnotit provedení skoků do vody, tak by desítku získal určitě pan učitel Sedlák se svým „indiánem“. Vlak zpět nám našla Nikča G., ale čekání se prodloužilo, tak se trochu bála „o svůj život“, jestli to opravdu pojede. V „Klobůkách“ na nádraží zvolili někteří zkratku kopřivami a tak jsme se raději rozdělili na dvě skupiny, protože kopřivy nemá každý rád. Skupina, která prošla kopřivami, se posléze rozpadla a sešla se vlastně až na ubytování. Opět jsme poznali trochu lépe terén, ale Marika se vůbec neztratila. Tak nevím, proč ji všichni hledali. Večer patřil všem, kteří chtěli hrát „stezku odvahy“ a mnozí si ji zahráli celkem nedobrovolně. Horor nastal ale spíš až v táboře po návratu. Těžko říct, kdo zvítězil, ale sedmáci si mezitím stihli opéct alespoň špekáčky. A zase následovala noc snů.

Vstávání bylo pro některé těžké. Ještě těžší byla postel, kterou odmítli nést od holek z Jiřinky někteří sedmáci na své původní místo. Taky ostatní se těžce smiřovali s tím, že mají opustit své dočasné domovy a hlavně po sobě uklidit. No a uklidit po někom jiném, tak to bylo už vůbec nejtěžší. Učitelé si dovolili po těchto jedincích po třech dnech něco chtít a dokonce i zvýšit hlas a to se těmto jedincům asi doma nestává. Jinak se jim (těmto jedincům) ale třídenní výlety líbí. Uklízet a něco dělat je ale nepřijatelné. Největší bugr byl na Jiřince u holek a ty, protože spaly na dvou postelích v pěti, byly tak unavené, že úklid provedly v polospánku. Opět jsme vyrazili na cestu v plné polní a konečně jsme díky Michymu našli nejkratší cestu na nádraží. Bylo na čase. Cesta proběhla rychle, taky přecpaná Rožnovka se dala snést a tak jsme v pohodě dorazili domů. Někteří ulehli ve čtyři odpoledne a spali potom až do rána. Jiní prý usnuli až ve dvě v noci, protože sledovali „zajímavé“ filmy. O některých zatím nemáme zprávy, protože do školy nedorazili.

Tak snad je povídání dost dlouhé a není v něm moc chyb a nechybí čárky a tečky. Pokud ano, tak to přičtěme únavě materiálu učitele středního věku, který se vrátil do školy plné decibelů a dva dny toho moc nenaspal. Akce se vydařila a děkujeme deváťákům a sedmákům, že byli během výletu v pohodě. Taky děkujeme panu učiteli Ptáčkovi, že nás zavedl do svého rodného kraje.

Janošek Miloslav, 15. 6. 2017                 

Výběr z fotogalerie - zobrazit celou fotogalerii

Zajímavé odkazy

Logo základní školy Pod Skalkou v Rožnově pod Radhoštěm, Podskalio Škola