Lyžařský výcvik sedmáků na Kyčerce 201513.3.2015

Velké Karlovice 2. 3 - 6. 3. 2015, instruktoři: Tolar, Janošek, Sedlák.

Každoročně se nás rodiče ptají: „Jak jste se tam měli? Jaké bylo počasí? Co jste tam dělali?“ Od svých dětí se většinou dozví v holých větách, že dobře, že pěkné a že lyžovali. Čest těm rodičům, kteří ze svých dětí „vyrazí“ víc. A tak Vám popíšeme trochu více, jak se nám vedlo.

Celý lyžák se nesl v duchu hledání ztracené kulečníkové koule. Ale postupně. Z Rožnova jsme vyráželi v pondělí ráno od kina za deště a ten byl vydatný až do dvou odpoledne. Potom se vyčasilo a instruktoři rádi zrušili plánované hry pod střechou hotelu. Kluci opustili billiardový stůl a odložili tága. Na svahu se už při rozřazování do skupiny 1, 2, 3 ukázalo, že někteří nechtějí přecenit své schopnosti a raději na lyže ani nevstoupí a dobrovolně se zařadí do trojky k začátečníkům. Tomáš se dokonce během rozřazovacího sjezdu rozhodl, že druhá skupina je pro něj příliš a proto začne hned na jezdícím pásu. Učitelé ho ale z pásu museli sundat, protože neměl zaplacený skipas. A tak se šlapalo a cvičilo a popojíždělo. Potom se šlo na hotel a tam se zjistilo, že hlavní billiardová koule, tedy bílá, je pryč. Jak je známo, bez bílé se hrát nedá. Je menší a propadává do samostatného otvoru. Ostatní koule propadnou do uzamčené schránky a vyjedou pouze za poplatek. Instruktoři a všichni ostatní hledali po kolenou a po všech koutech chodeb, avšak marně. První večer si sedmáci po menších přesunech užili na pokojích a proběhla prezentace 7.B na dataprojektoru.

Druhý den nás ráno budilo sněžení společně s panem Sedlákem a dopoledne se získávaly první lyžařské dovednosti. Třetí skupina na pásu. Dvojka na krátkých dětských pomách a jednička na delších sjezdovkách. Snowboarďáků bylo méně a tak zůstali s druhou skupinou u pana Tolara. V polední přestávce se samozřejmě hledala ztracená koule. Paní recepční odemkla billiardový stůl a instruktoři riskovali svá záda, aby stolem pohnuli tak, aby koule ze stolu případně vyjela. Nevyjela. Odpolední lyžování proběhlo od 14 do 16 hodin. Večeře byla jako každé jídlo skvělá. Mirek se rozhodl, že knedlíky s jahodami nesní ani samotné, protože nejí jahody. Večerní program zahájil tvrdý výslech, protože přece není možné, aby se ta koule nenašla. Nenašla. Večer ukončila zdařilá prezentace 7.A na téma alpské lyžování. První ze všech usnul neprozřetelně pan Janošek. Nevolno se udělalo Veronice a tak jela raději domů.

Třetí den nás budilo opět sněžení a šílené holky ze 7.A, které naplánovaly budíček o hodinu dříve (6:20) a přitom písničku na přání instruktorů pustily pouze z mobilu. Odpracovaly si to večer jako obsluha strávníků.  Dopolední lyžování bylo plné slunce. Byla zamítnuta žádost Marka o přestup do skupiny číslo jedna: „Zas taková hvězda, Marku, nejsi.“ Pan Janošek se marně snažil dostat do lyžáků, ve kterých byla napěchovaná bílá koule. Dle tváří pana Sedláka a Tolara bylo jasné, že jde o další kanadský žertík. Třetí skupina posílená o snowboardisty jezdila už celá s panem Janoškem na pomách. Teda ke konci už jezdila celá i s Markétou, Sárou a Valentinou. Pravda je, že s Markétou bylo nutno sjíždět v tempu hlemýždím, ale Marky byla statečná a už skoro bez sil se nechtěla vzdát a odmítala opustit sjezdovku. Snad na protest se potom vydala k hotelu do kopce po hlavní cestě jako jediná na lyžích. Odpolední klid byl klidný a billiard zel i nadále prázdnotou. Pokusy polepit jinou kouli izolepou se nedařily. Středa byl krizový den a tak jsme odpoledne zašli k Pepišovi na bowling a zaručeně nejlepší styl měly obě gymnastky Sára a Marika (viz foto). Na zpáteční cestě proběhla koulovačka. Provokace Lukáše a Radima byly patřičně potrestány. Večer se pustil opět program k lyžování a k překvapení instruktorů se podařilo udržet pozornost dětí u freestylového filmu „Into the mind“. Večer nebylo dobře Sáře, ale zabojovala a zůstala.

Čtvrtý den: Pro nemocnou Terku si přijel tatínek. Za tenisem odjel Matěj. Pan Sedlák a pan Tolar jezdili s jedničkou a dvojkou a se snowboardisty na dlouhých sjezdovkách na Kyčerce. Trojka trénovala na odpolední závod ve sjezdu na krátkých sjezdovkách. V odpoledním volnu se hrály opět karty, hlavně „Kent“. Od prvního dne nechtěl nikdo hrát s instruktory, protože byli jasně nejlepší a vůbec nepodváděli. Paní recepční marně loudila na dětech kulečníkovou kouli. Odpolední závod proběhl hladce (tedy až na Mirka, který minul cíl) a dojela i Kája, která hůlku prohodila bojovně cílem poté, co ladně v obou kolech upadla těsně před dojezdem. Sjeli to všichni. Hurá. Po večeři odjela na pěveckou soutěž Martina a poté se  už udílely ceny nejlepším lyžařům, kterým vládl Ondra (následován Lukášem a Davčou) a snowboardistům v čele s Dominikem. Skokanem týdne se stala Natka z třetí skupiny, která obsadila celkové desáté místo. Došlo i na masky, které se nejdříve představily a pohovořily o sobě, či se jinak prezentovaly. Výborný výkon podali vodník Radim, babička Sára, Santa Jakub a ninja Tomáš s ostrým mečem. Za vítěze těchto scének byl uznán porotou a publikem jednoznačně mexický prodavač jablek Marek. Sorry Marku, jsi hvězda, protože na vítězství ti stačilo vzít si z jídelny tři jablka. Jak podotkl jeden z instruktorů, asi pan Tolar: „ Do života skvělé, když umí z … ničeho, uplést bič“. To jiní se trápili už doma s přípravou převleků. Za nejlepší masku jakéhosi žlutého brýlatého Mimoně si první cenu odnesla Marika. Sedmáci potom poseděli v jídelně, skákali přes Miru a hráli Twister. Honza si zahrál spíše „tongue twister“, kterým úspěšně vytáčel bývalé spolužáky ze 7.A. Po jedenácté se šlo spát. Jen instruktoři Sedlák a Tolar nechtěli vzdát boj s kulečníkovou koulí a tak ji ještě dlouho do noci hledali a hledali a taky našli.

Pátý den se balilo a někteří jeli na kotvu nad hotelem a jiní odpočívali pod kotvou v restauraci. I část třetí skupiny (Sára, Radim a Naty) si poprvé vychutnala dlouhý svah. Nicméně žádost Radima o jízdu v boulích vedle trati, byla zamítnuta. O Dominikově žádosti předvést freestyle z filmu na uzavřené části svahu ani nemluvě. Marice se nepodařilo smýt barvu a tak vypadala jako po žloutence. Na hotelu se potom uklízelo a ruku přiložila snad i Terka, která chtěla zprvu nechat vše na uklizečkách. Před odjezdem se mohlo paní recepční konečně oznámit, že se koule našla v kulečníkovém stole, který téměř převrácen vydal hlasitý důkaz o tom, že tam prostě ta bílá koule je. Hodnocení lyžáku je jednoduché. Ony ty děti se jevily „divné“ už jen tím, že nic neztrácely, nehledaly, nepotřebovaly, nevyžadovaly a chodily brzy spát. My je ale známe a tak víme, že jsou to naši skvělí sedmáci. Vedoucí akce pan sedlák měl lyžák prostě celý pod kontrolou a mohl tak před paní ředitelkou už ve čtvrtek prohlásit: „Po dobu mojej služby sa nič zvláštneho něstalo.“ A tak by vlastně nebylo o čem mimořádném psát, nebýt té koule, která se ztratila.

Sepsal dne 7. 3. 2015 Miloslav Janošek      

   

Výběr z fotogalerie - zobrazit celou fotogalerii

Zajímavé odkazy

Logo základní školy Pod Skalkou v Rožnově pod Radhoštěm, Podskalio Škola